Pohlavně přenosná
onemocnění sešíří téměř výhradně pohlavním stykem a patří k chorobám,
které vykazují zejména v poslední době nárůst počtu onemocnění.
Představují velký zdravotní problém, především mezi mládeží a mladými
dospělými vstupujícími do sexuálního života. Postihují veškeré
obyvatelstvo, ale vykazují vyšší výskyt ve velkých městech a průmyslových
aglomeracích. Jsou právem označovány jako choroby sociální.
Průběh
těchto onemocnění je často bezpříznakový, což má vliv na jejich další
šíření a tím představují větší riziko přenosu na sexuální partnery.
Pohlavně přenosná onemocnění mohou být vyvolána různými mikroorganismy.
Mají odlišnou inkubační dobu (období od počátku infekce po počátek
klinických příznaků), klinický obraz, často se vzájemně kombinují a každé
z nich vyžaduje specifickou léčbu. Problém u pohlavně přenosných nemocí je
zejména jejich častý výskyt a rozvoj rezistence na antibiotika v důsledku
nesprávné (často laické) léčby. Některá závažná pohlavně přenosná
onemocnění, tzv. „klasická“, podléhají povinnému epidemiologickému
hlášení, evidenci, dispenzarizaci (sledování osob podezřelých z nákazy
nebo pacientů po léčbě) a depistážnímu šetření (epidemiologické pátrání po
zdroji či kontaktu infekce) ve smyslu platných zákonů ČR. pohlavně
přenosná onemocnění přísluší do péče odborníků - venerologů.
Jaké známe
pohlavně přenosné nemoci? V našich podmínkách se setkáváme
zejména se dvěma pohlavně přenosnými nemocemi - kapavkou a příjicí.
Neznamená to, že by se díky cestovnímu ruchu nemohly u nás vyskytnout i
další pohlavně přenosné nemoci.
Klasických pohlavně přenosných nemocí je
pět: -
kapavka (gonorrhoea) - postihuje především močové a
pohlavní orgány, ale i sliznici konečníku úst a oka. U mužů se projevuje
pálením a bolestí při močení a zelenožlutým výtokem z močové trubice. u
žen jsou klinické příznaky obdobné s výtokem z pochvy. Tyto příznaky jsou
u žen méně výrazné, takže unikají léčení. Může dojít ke komplikacím
vedoucím až k neplodnosti.
- příjice
(syfilis, lues) - projevuje se u obou pohlaví v místě vstupu infekce
červenou skvrnkou, která se mění v chrupavčitě tuhý pupínek, který
zvředovatí. Později se projeví nebolestivým vředem na kůžia sliznici
pohlavního ústrojí, konečníku, úst a prstů a zvětšením nejbližších
lymfatických uzlin. Při neléčené formě (za dva měsíce) se objevuje zvýšená
teplota, únava, bolest hlavy, kloubů a zpočátku růžová, později
hnědočervená vyrážka na trupua končetinách. Po pěti až deseti letech
docházík závažným poruchám centrálního nervového systému a k poškození
srdce, cév a kostí. U těhotných žen může příjice vyvolat infekci plodu.
Dochází k potratům, předčasným porodům mrtvých plodů a pokud se dítě
narodí, je často poškozeno vrozenými vývojovými vadami vnitřních orgánů a
kostí. Včasnou diagnostikou a léčbou se dá těmto závažným komplikacím
zabránit.
- měkký vřed - čtvrtá pohlavní nemoc
(venerický lymfogranulom) - pátá pohlavní nemoc (inguinální granulom)
Mezi další pohlavně
přenosné nemoci u obou pohlaví patří infekce chlamydiové (způsobují
např.zánět močové trubice, děložního čípku aj.) a virové, např. opar
pohlavních orgánů a kondylomata (bradavičnaté výrůstky), které mohou vést
i ke vzniku nádorových onemocnění, například rakoviny děložního čípku.
Mezi ně patří i virová žloutenka typu B a především infekce
HIV/AIDS. Pohlavně přenosná onemocnění způsobuje i celá řada
dalších mikroorganismů, např. bakterie, kvasinky, houby, prvoci a jiní
parazité.
Proč jsou pohlavně přenosné nemoci
nebezpečné? 1. Každá nemoc představuje zátěž pro zdraví
člověka, protože poškozuje jeho obranyschopnost. pohlavně přenosné nemoci
způsobují buď celkové onemocnění, kdy může být postižen kterýkoli orgán
těla, nebo postihují jen určité místo organismu v závislosti na místě
vstupu nákazy. Nejčastěji to bývá sliznice močového a pohlavního ústrojí,
ale také dutiny ústní, konečníku a kůže. Příznaky onemocnění mají
zánětlivý charaktera projevují se zarudnutím a bolestivostí postižené
části s výtokem z močové trubice či pochvy anebo mají charakter vyrážky,
vřídků případně nádorků.
Někdy nemoc může probíhat i bez
jakýchkoliv zjevných příznaků, takže si ji postižený člověk ani
neuvědomuje. Upozorní na ni až případné pozdější komplikace nebo častěji
projevy nákazyu sexuálního partnera.
2. Neléčené pohlavní nemoci
a zejména jejich komplikace mohou mít vliv na reprodukční zdraví s
trvalými následky v podobě poruch plodnosti, mimoděložního těhotenství a
předčasných porodů.
3. Některé neléčené
infekce se mohou přenášet na plod (například příjice a HIV infekce). Mohou
vést k potratům, předčasným porodům mrtvých plodů nebo k poškození dítěte
s trvalými následky. I jiné zdánlivě méně závažné infekce mohou poškodit
vývoj plodu. K nákaze novorozence může dojít nejen v průběhu těhotenství,
během porodu, ale i kojením, jak je tomu v případě infekce HIV.
4.
Časté střídání sexuálních partnerů je vysoce rizikové. Zejména je
nebezpečné vyhledávání anonymních či nahodilých sexuálních partnerů. Také
alkohol a drogy jsou špatným pomocníkem při navazování známostí.
5.
Kondom snižuje riziko nákazy při styku do pochvy, konečníku i úst.
Podmínkou však je, že jej partneři používají po celou dobu sexuálního
styku. Důležité je používání kondomu podle návodu přiloženému ke každému
balení a dostatečné zvlhčení lubrikačním gelem, zejména při styku do
konečníku (za účelem omezit riziko protržení kondomu). Některé choroby,
které nepostihují jen vlastní pohlavní orgány např. svrab, muňky,
kondylomata, ale i příjice, se ovšem mohou přenésti při použití
kondomu.
6. Určité způsoby sexuálního chování jako petting
(mazlení, hlazení) nevedou k těsnému sexuálnímu styku a jsou rovněž
ochranou před pohlavně přenosnými nemocemi. Nechráněná soulož do pochvy,
úst, konečníku, některé krvavé sexuální praktiky vedoucí k poškození kůže
a sliznic, a rovněž sexuální styk při menstruaci patří mezi praktiky
vysoce rizikové. Některé choroby, například kapavka, se přenášejí i při
styku do úst bez výronu semene.
7. U sexuálního
partnera je důležité věnovat pozornost příznakům svědčícím pro možnou
pohlavně přenosnou infekci (například výtok, zejména hnisavý, z močové
trubice či pochvy, kožní výrůstky, vřídky, rozškrabané stroupky v okolí
pohlavních orgánů a konečníku a u mužů zánět
předkožky).
Jak bychom se měli chovat? Při
podezření z nákazy nebo objevení se příznaků, které ukazují na možnost
onemocnění pohlavně přenosnou nemocí, je třeba neprodleně a bez obav
navštívit venerologické oddělení. Nikdy se nesnažte léčit sami! Pouze
přesná diagnóza a správná léčba zamezí přenosu infekce na sexuálního
partnera a vzniku možných komplikací. Do doby než je známa diagnóza by
nemělo dojít k pohlavnímu styku. Je-li podezření na pohlavně přenosné
onemocnění potvrzeno, je nutné vyšetřit všechny sexuální partnery pacienta
z poslední doby. Tato vyšetření se provedou opakovaně, protože určitou
dobu trvá, než se projeví příznaky infekce (hovoříme o tzv. inkubační
době). Při onemocnění pohlavně přenosnou nemocí nebo po nechráněném
rizikovém sexuálním styku je vhodné požádat lékaře o vyšetření na HIV
protilátky. Některé infekce (např. HIV infekce, virové žloutenky a
příjice) může v bezpříznakovém období odhalit pouze laboratorní vyšetření.
Demokratická společnost nám dává více práv a svobod, což ovšem
vyžaduje i větší osobní zodpovědnost a sebekázeň. Zdraví každého z nás, i
našich nejbližších představuje velkou životní devizu a záleží především na
nás, pro jakou kvalitu života se rozhodneme.
|